Michigan 1980, revidované vydání, str. 140, forma. 16 x 23,5, pevná vazba s obálkou, obálka v krajích odřená, na titulním listu autorovo věnování z roku 1982.
Lyrické drama věnované Anně a Stanisławovi Oswiecim. ''Polská parodie na Romea a Julii'', tak nazval Karłowicz svou čtvrtou symfonickou báseň v dopise Adolfu Chybińskému z 2. dubna 1907, přičemž název nového díla před svým přítelem muzikologem zprvu tajil. "K volbě tohoto tématu mě přiměla tragická krása legendy o nešťastné lásce mého bratra k sestře," napsal později v jiném dopise. Je velmi pravděpodobné, že při inspiraci Stanisława a Anny Oświecimových hrály důležitou roli skladatelovy osobní zážitky: jeho vášnivá mladická láska k sestřenici Luďce Śniadecké. Takovou domněnku vyslovil ve svých vzpomínkách na Karłowicze skladatelův přítel Stanisław Szumowski. Každopádně myšlenka na tuto legendu se skladateli honila hlavou po mnoho let, víceméně od roku 1892, kdy v Krakově u Annina těla spatřil Stanisława Bergmanna. Ve stručném shrnutí legendy, které skladatel věnoval vídeňskému publiku díla, napsal následující slova: '' Oba k sobě zahořeli vášnivou láskou, ale uvědomujíce si tento hříšný cit, bojovali proti němu, ale marně. (...) Kaple v Krosně ukrývá mrtvolu mileneckého páru, který nepoznal štěstí na zemi a který znovu spojila až smrt''.
