Vlastimil Hofman, AUTOPORTRET, cca 1905

19,4 x 15,1 cm - olej, karton Na zadní straně posudek Leszka Ludwikowského ze srpna 1975.



Intimní autoportrét Wlastimila Hofmana, prokazující vynikající malířskou techniku, si zaslouží zvláštní pozornost. Vznikl poměrně záhy, kdy mladý umělec, již absolvent Akademie výtvarných umění v Krakově, po dalších studiích v Paříži začal dosahovat prvních výrazných úspěchů. Dílo se vyznačuje živou paletou charakteristickou pro tento moment umělcovy tvorby, dosti blízkou škále jeho mistra Jacka Malczewského, která byla později v Hofmanově tvorbě zesvětlena.

Na obraze vidíme podobu mladého symbolisty, oblečeného do oděvu charakteristického pro představitele tehdejší krakovské bohémy - tmavého kabátu a klobouku se širokou krempou. V dálce je krajina ponořená do tmy. Umělcovu tvář, v níž je patrné soustředění, ale i úzkost, vynáší ze stínu ostrý paprsek světla.

Při pokusu o interpretaci nabízeného autoportrétu stojí za to odkázat na umělcův životopis a připomenout kontext problému národní identity, s nímž byl mladý Hofman konfrontován. Wlastimil, který se narodil v polsko-české rodině a byl svými rodiči vychováván jako český vlastenec, provedl konverzi národní identity. Tato změna začala pod vlivem Jacka Malczewského, jak píše Dorota Kudelska, když popisuje okolnosti Hofmanova odchodu z ateliéru Stanisławského do Malczewského, a byla ovlivněna tvůrčím postojem, který mladý umělec pod vlivem mistra zaujal: Názor, že důvodem Hofmanova brzkého odchodu ze třídy slavného krajináře byly také spory a četné hádky uvnitř akademie mezi dvěma osobnostně silnými pedagogy, je těžko prokazatelný, i když je pravděpodobný vzhledem k velké úctě, kterou Hofman choval k osobě a dílu Malczewského. (...) Domnívám se, že zde lze přidat ještě minimálně jeden důvod, nepřímo naznačený samotným malířem, který označil lyrismus za specificky polský rys Malczewského malby a našel jej i u sebe, díky čemuž se nakonec definoval jako Polák. Náladu na Malczewského plátnech téměř vždy vytvářejí narativní figurální kompozice, bez nichž se Hofman rovněž neobejde a které Stanislavskij vůbec nepotřeboval (D. Kudelska, Wlastimil Hofman, [in:] Obrazy Wlastimia Hofmana z kolekcji polskich i czeskich [katalog výstavy], Muzeum Karkonoskie, Jelenia Góra, Szklarska Poręba 2003, s. 10).

Tato proměna u Hofmana nenastala náhle, ale byla výsledkem dlouhého procesu, který trval ještě několik let po ukončení studia, jak autor dále píše: Dilemata spojená s nutností definovat vlastní národnost, od doby, kdy v této věci nabyl zralosti a samostatného úsudku, byla pro Hofmana zdrojem mnoha vnitřních dilemat. Neustálý nesoulad jeho pocitů a nejhlubšího přesvědčení s vnějšími deklaracemi "jsem Čech" mu působil mnoho trápení. Pochybnosti začaly narůstat již během jeho studií. Na nějaký čas dal této otázce sbohem a vnitřně se definoval jako Čech s polským sklonem k lyrismu, který byl podle jeho tehdejšího rozlišování v malířství výsostně polským rysem. V Paříži a Mnichově se stále vymezoval jako Čech, od roku 1904 patřil ke Sdružení českých umělců "Mánes", ale postupně se přikláněl na polskou stranu, aby v roce 1909 vystoupil na polsko-české výstavě v Hodoníně jako polský umělec z krakovského prostředí (D. Kudelska, op. cit., s. 10-11).



♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva umělce a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Wlastimil Hofman / Vlastimil Hofmann (Praha 1881 - Szklarska Poręba 1970) studoval na Škole výtvarných umění v Krakově - nejprve u Floriana Cynka, později také u Jana Stanislawského, Leona Wyczółkowského a Jacka Malczewského. V letech 1899-1902 studoval také u Jeana Léona Gérôma na École des Beaux-Arts v Paříži. Během první světové války pobýval v Praze a Paříži, od roku 1920 žil trvale v Krakově. Hodně vystavoval, byl členem mnoha tvůrčích sdružení - spoluzakladatelem "Skupiny pěti" (1905) a "Skupiny nula" (1908), členem Spolku českých umělců "Mánes" a od roku 1911 členem polského sdružení umělců "Sztuka". Během druhé světové války se přes SSSR a Turecko dostal do Jeruzaléma, odkud se v roce 1946 vrátil do Krakova. Od roku 1947 žil trvale ve Szklarské Porębě. Hofman maloval především fantasticko-symbolické kompozice s lidovými motivy, dále žánrové výjevy, portréty a krajiny. Přes úzké analogie a souvislosti s Malczewského tvorbou se jeho obrazy vždy vyznačují individuálním charakterem, stylem a náladou.