Wlastimil Hofman (1881 Praha - 1970 Szklarska Poreba), Písky času, 1922.

olej, plátno, 45,5 × 63 cm
signováno a datováno l. d.: "Wlastimil Hofman 1922"

"Ve tváři člověka se jako v zrcadle odráží celý jeho vnitřní život. Lze z něj snadno vyčíst všechno: moudrost, hloupost, štěstí, bolest, utrpení, závist, naději, touhu, bídu i bohatství." (Založil/a: M. K.)
Wlastimil Hofman, citováno v M. Czapska-Michalik, "Wlastimil Hofman (1881-1970)", Varšava 2007, s. 34.

"Typ alegorie, který Hofman používá, je přepracováním motivu Vanitas, který byl v literatuře a umění oživen na počátku 20. století (...) V Hofmanově díle se myšlenka na smrt mění v jakési melancholické snění a tichou rezignaci. Člověk blížící se ke konci života nikdy nezůstává sám; dítě, které ho v takových chvílích doprovází, hraje roli prostředníka na cestě ke konečnému smíření s Bohem a smíření s osudem. To je smysl a význam všech obrazů s touto tematikou. Ať už v těchto výjevech, nebo v žánrových obrazech s postavami starce a dítěte, dítě vždy hraje roli pečujícího anděla."
E. Wolniewicz-Mierzwińska, "Wlastimil Hofman - dílo do roku 1939", [in:] "Dzieła czy kicze", ed. E. Grabska a T. S. Jaroszewski, Varšava 1981, s. 412.