Relief (plochá plastika); bronz (plech); 70 x 54 cm (reliéf) zasazený do rámu o rozměrech 100 x 83 cm a velurové paspartu v barvě bordo, což dílu dodává mimořádně ušlechtilý vzhled.
Relief „Mojžíš a monoteismus“ představoval umělecký doplněk exkluzivní edice k textům Zygmunta Freuda; signováno černým inkoustem Salvadorem Dalím v pravém dolním rohu; náklad 300 výtisků.
Vydavatel: Ariane Lancell, Art et Valeur editions, 1974
Dalí se přímo inspiroval mramorovým Mojžíšem od Michaela Angela, vytvořeným pro druhé mauzoleum Julia II., které se nachází v Římě v kostele San Pietro in Vincoli. Tato deska znázorňuje tři věci, které byly pro Dalího velmi důležité: Freuda, Mojžíše a Michaela Angela.
Literatura:
-Katalog raisonné soch „Le dur et le mou“ (ed. Eccart, R. Descharnes, 2004, s. 219, č. 562)
-Katalog raisonné Field: 75-2.
Salvador Dalí, známý svými surrealistickými díly plnými symboliky a nejednoznačnosti, vytvořil v letech 1968–1970 obraz s názvem „Mojžíš a monoteismus“, známý také jako „Mojžíš – paprsek energie“. Tento obraz je poctou jednomu z největších renesančních umělců, Michelangelovi, jehož byl Dalí velkým obdivovatelem.
Mojžíš má na hlavě rohy, což je důsledkem chybného překladu hebrejské Bible do latiny. V hebrejštině slovo „karan“ znamená jak „roh“, tak „paprsek“. Jeroným při překladu Bible do latiny použil slovo „cornuta“, které znamená „rohatý“.
Pro Dalího byl monoteismus jedním z nejdůležitějších úspěchů v dějinách lidstva. Považoval monoteismus za základ západní civilizace. Monoteismus spojuje tři postavy, které byly pro Salvadora Dalího důležité: Mojžíše, Michaela Angela a Freuda.
Pro Dalího nebyl Sigmund Freud pouhým lékařem či vědcem – byl to prorok, který mu poskytl „klíče k království“ jeho vlastních strachů, snů a tužeb. Jedná se o jeden z nejobsesivnějších a nejfascinující vztahů v historii modernistického umění.
Dalí začal číst Freuda jako dvacetiletý v Madridu. Výklad snů se pro něj stal nejdůležitější knihou jeho života. Později přiznal, že čtení Freuda bylo jako objev nové mapy světa – tentokrát mapy vnitřku lidské hlavy.
Dali se po léta snažil setkat se svým idolem. Třikrát jel do Vídně, ale Freud ho vždy odbyl. Teprve v roce 1938 v Londýně, díky zprostředkování Stefana Zweiga, došlo k legendárnímu setkání. Dalí měl tehdy 34 let, Freudovi bylo 82 a byl smrtelně nemocný.
Fascinace Freudem vedla Dalího k vytvoření jeho vlastní tvůrčí metody. Dalí nechtěl jen malovat sny (jako ostatní surrealisté). Chtěl aktivně vyvolávat stav paranoie a poté jej „kriticky“ analyzovat a reprodukovat.
Pokud byl Freud pro Dalího „duchovním otcem“ v oblasti intelektu, pak byl pro něj Michelangelo Bohem v oblasti formy. Dali se považoval za přímého dědice renesančních mistrů a Michelangela stavěl na absolutní vrchol umělecké hierarchie. V 50. a 60. letech propadl Dalí téměř mystické posedlosti jeho sochami. Mnohokrát přeinterpretoval jeho nejslavnější díla. Mojžíš patřil k jeho oblíbeným sochám. Dali v ní viděl sílu a hněv, které ztotožňoval s tvůrčí mocí.
