Wlastimil Hofman (1881 Praha - 1970 Szklarska Poreba), Děti, 30. léta 20. století.

olej, plátno, 27 × 36 cm
signováno a datováno l. d.: "Wlastimil/ (193(nečitelně) Hofman)".

"Vila ve Spadzistově ulici 16 přes den připomíná mateřskou školu. Je plná dětí všech věkových kategorií a různých hraček. Na zahradě je například aktivní pískoviště, houpačky a žebřiny. Malíř nemá žádné dospělé modely, jen děti" (B. Czajkowski, "Portret z pamięci", Wrocław 1971, s. 134.). Každodenní život v domě Hofmanů popsal Sztaudynger v "Duze": "Našli jsme vás doma? Ano, jste doma, jděte prosím do zahrady [...]. Než dojdeme k panu Wlastimilovi, jehož oslnivě bílá a krásně nažehlená košile a obrovský klobouk jsou vidět už z dálky, zarazí nás zvláštní hemžení. Na písku centrální terasy se ve skupinkách po dvou nebo po třech promenádují různě oblečené dívky a chlapci. Plavovlasé a módně okaté, černovlasé a pivně okaté, čistovlasé a častěji špinavovlasé bratrstvo v příjemném společenském hovoru sotva pohlédne na nově příchozího a už se vrací k pískovým koblihám. [...] To jsou děti z Hofmanova nejbližšího okolí, děti takzvaných předměstských "živlů". Často zarostlé tváře, vlasy jako buffanty, ale stále s tou kouzelnou plechovkou mládí. Celé hordy dětí sedí na písku a hrají kroket [....]. Jedno dítě pózuje, ostatní si hrají. [...]. Stojíme na nejmenší terase. Hofman udělá pár kroků, strčí si penis do levé ruky a zdvořile nás pozdraví. Model i obraz vypadají netrpělivě. Pan Wlast chlapce instruuje: "Běž si na chvíli hrát, hned tě zavolám zpátky, už jsi mi pózoval deset minut". (B. Danielska, "Ve Szklarské Porebě vedou všechny cesty k Wlastimilowce", Szklarska Poreba 2017, s. 105.)