Sławomir Mieleszko (1938, Nowy Świerżeń – 2021, Varšava), Mateřství
Sádra s patinou, 23 x 13 x 11 cm.
Jedinečný exemplář.
Socha pochází ze sbírky dědiců umělce.
*
Sławomir Andrzej Mieleszko – sochař, malíř, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. dubna 1938 v obci Nowy Świerżeń v Novogódzkém vojvodství (dnešní Bělorusko). Pocházel z rodiny s mimořádně dlouhou a slavnou historií, sahající až do dob před založením jagellonské dynastie: jeden z jeho předků, Jan Mieleszko, byl přímým potomkem Giedymina a patřil k družině, která šla jako svatební vyslanci od Jagellona k Jadwigě. Další osudy rodiny byly neodmyslitelně spjaty s historií Polska.
V roce 1939 se umělcovi rodiče, kterým hrozila deportace, podařilo uprchnout před blížícími se sovětskými vojsky: varováni železničáři odjeli posledním transportem směrem na Varšavu. Usadili se v lesní chatě v okolí Zambrowa, kde ukrývali židovskou rodinu.
V roce 1946 se rodina usadila v okolí Lublinu. V roce 1957 zahájil Sławomir Mieleszko studium na Státní vysoké škole výtvarných umění v Poznani na katedře sochařství. V roce 1963 získal diplom v ateliéru prof. Bazylego Wojtowicze.
Po dokončení studií se umělec nejprve usadil ve Świdníku, poté v Lublinu. V roce 1975 nastoupil do Ústavu uměleckého vzdělávání na UMCS, jehož byl spoluzakladatelem a později dlouholetým ředitelem. Na této vysoké škole působil až do roku 2000 jako profesor na katedře monumentální sochařství.
Prof. Sławomir Mieleszko je autorem několika stovek soch, včetně venkovních soch a monumentálních památníků připomínajících události z polských dějin. Patří mezi ně mimo jiné: Památník Tyszowiecké konfederace (Tyszowce, 1964), Památník partyzánů (Tomaszów Lubelski, 1966), Památník dětí z Zamojského regionu (Lublin, 1969), Památník vítězství (Radzyń Podlaski, 1970), Památník „Na slávu polského vojáka“ (Świdnik, 1975), Památník mučednictví lubelských Židů (Lublin, 1985) a Památník Tadeusze Kościuszkovi (Chełm, 1982).
V 90. letech se umělec věnoval také malířství. V jeho tvorbě dominují na jedné straně idylické krajiny, navazující na tradici polského malířství 19. a 20. století, na druhé straně pak židovské portréty. Jejich původ může pramenit z válečné historie rodiny – možná si tehdy několikiletý Sławomir uchoval mlhavé vzpomínky z válečného období, kdy rodina riskovala život tím, že poskytovala útočiště Židům. Nepochybně se příběhy z té doby v rodinném kruhu opakovaně vyprávěly, tím spíše, že po válce chtěli umělcově matce udělit medaili „Spravedlivý mezi národy světa“ – ona však jeho převzetí odmítla s tím, že nepomáhala kvůli oceněním, ale z nitra srdce a z pocitu slušnosti. Navíc rodina žila v Lublinu – městě, kde před válkou existovala velmi významná židovská komunita. Po válce tak zůstala prázdnota, vyplněná pouze přízračným sousedstvím areálu bývalého koncentračního tábora v Majdanku.
Anonymní portréty chasidů, zbavené jakýchkoli anekdotických prvků, jako by visely v prázdnotě, jsou snad galerií těch již neexistujících lidí, kteří před válkou obývali Lublin. Naopak temné portréty tragických postav – plačící dítě, žena v hadrech, dívka s propadlými tvářemi – bezpochyby odkazují na válečná dramata. Válečná témata ostatně tvoří most mezi malířskou tvorbou umělce a jeho sochařskou tvorbou. Najdeme je nejen v monumentálních památnících, ale také v menších formách, např. v bronzových reliéfech prezentovaných na této aukci (č. 29 Válka a č. 30 Děti varšavského ghetta).
Sławomir Mieleszko představil svá díla na více než deseti samostatných výstavách a na mnoha skupinových výstavách. Získal četné ceny a ocenění v sochařských soutěžích. Získal také řadu cen a vyznamenání, mimo jiné Cenu ministra kultury a umění za celoživotní tvůrčí dílo, Rytířský kříž Řádu polského znovuzrození či medaili ministra národního školství. Sławomir Mieleszko zemřel 13. května 2021 ve Varšavě.
[SAM23]
