Sławomir Mieleszko (1938, Nowy Świerżeń – 2021, Varšava), Modlitba, 1997
Olej na plátně, 72,5 x 62,5 cm/58 x 48 cm
Signováno a datováno v pravém dolním rohu.
Na zadní straně je popsáno: údaje o umělci.
Obraz pochází ze sbírky dědiců umělce
*
Sławomir Andrzej Mieleszko – sochař, malíř, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. dubna 1938 v obci Nowy Świerżeń v Novogodžském vojvodství (dnešní Bělorusko). Pocházel z rodiny s mimořádně dlouhou a slavnou historií, sahající až do dob před založením Jagellonské dynastie: jeden z jeho předků, Jan Mieleszko, byl přímým potomkem Giedymina a patřil k družině, která šla jako dohazovači od Jagellona k Jadwigě. Další osudy rodiny byly neodmyslitelně spjaty s historií Polska.
V roce 1939 se umělcovým rodičům, kterým hrozil odvoz, podařilo uprchnout před blížícími se sovětskými vojsky: varováni železničáři odjeli posledním transportem směrem na Varšavu. Usadili se v lesní správě v okolí Zambrowa, kde ukrývali židovskou rodinu.
V roce 1946 se rodina usadila v okolí Lublinu. V roce 1957 zahájil Sławomir Mieleszko studium na Státní vysoké škole výtvarných umění v Poznani na katedře sochařství. V roce 1963 získal diplom v ateliéru prof. Bazyleho Wojtowicze.
Po dokončení studií se umělec nejprve usadil ve Świdníku, poté v Lublinu. V roce 1975 nastoupil do Ústavu umělecké výchovy UMCS, jehož byl spoluzakladatelem a později dlouholetým ředitelem. Na této vysoké škole působil až do roku 2000 jako profesor na katedře monumentální sochařství.
Prof. Sławomir Mieleszko je autorem několika stovek soch, včetně venkovních soch a monumentálních památníků připomínajících události z polských dějin. Patří mezi ně mimo jiné: Památník Tyszowiecké konfederace (Tyszowce, 1964), Památník partyzánů (Tomaszów Lubelski, 1966), Památník dětí z regionu Zamość (Lublin, 1969), Památník vítězství (Radzyń Podlaski, 1970), Památník „Na slávu polského vojáka“ (Świdnik, 1975), Památník mučednictví lubelských Židů (Lublin, 1985), Památník Tadeusze Kościuszkovi (Chełm, 1982).
V 90. letech se umělec věnoval také malířství. V jeho tvorbě dominují na jedné straně idylické krajiny, navazující na tradici polského malířství 19. a 20. století, na druhé straně pak židovské portréty. Jejich původ může mít kořeny ve válečné historii rodiny – možná si tehdy několik let starý Sławomir uchoval mlhavé vzpomínky z válečného období, kdy rodina riskovala život tím, že poskytovala útočiště Židům. Nepochybně se příběhy z té doby v rodinném kruhu opakovaně vyprávěly, tím spíše, že po válce chtěli umělcově matce udělit medaili „Spravedlivý mezi národy světa“ – ona však jeho převzetí odmítla s tím, že nepomáhala kvůli odměnám, ale z upřímného srdce a z pocitu slušnosti. Navíc rodina bydlela v Lublinu – městě, kde před válkou existovala velmi významná židovská komunita. Po válce tak zůstala prázdnota, vyplněná pouze přízračným sousedstvím areálu bývalého koncentračního tábora na Majdanku.
Anonymní portréty chasidů, zbavené jakýchkoli anekdotických prvků, jako by visely v prázdnotě, jsou snad galerií těch již neexistujících lidí, kteří před válkou obývali Lublin. Naopak temné portréty tragických postav – plačící dítě, žena v hadrech, dívka s propadlými tvářemi – bez stínu pochybnosti odkazují k válečným dramatům. Válečná témata ostatně představují most mezi malířskou a sochařskou tvorbou umělce. Najdeme je nejen v monumentálních památnících, ale také v menších formách, např. v bronzových reliéfech prezentovaných na této aukci (č. 29 Válka a č. 30 Děti varšavského ghetta).
Sławomir Mieleszko představil svá díla na několika samostatných výstavách a na mnoha skupinových výstavách. Získal četné ceny a ocenění v sochařských soutěžích. Získal také řadu cen a vyznamenání, mimo jiné Cenu ministra kultury a umění za celoživotní tvůrčí dílo, Rytířský kříž Řádu polského znovuzrození či medaili ministra národního školství. Sławomir Mieleszko zemřel 13. května 2021 ve Varšavě.
[2024/04/AK/9]
