olej / plátno
41,5 x 34 cm
66 x 58 cm (s rámem)
signováno a datováno p.d.: 1979 Rosenstein
signováno na rubu: Opens
Erna Rosensteinová se narodila v roce 1913 ve Lvově. Byla malířkou, tvůrkyní koláží, objektů a uměleckých knih a básnířkou židovského původu. V letech 1932-1934 studovala na Frauen Akademie ve Vídni. Již tehdy sympatizovala s komunistickými kruhy, když spolupracovala s vídeňským Dělnickým svazem. V letech 1934-1937 studovala na Fakultě malířství Akademie výtvarných umění v Krakově, kde se dostala do kontaktu s Jadwigou Maziarskou a Jonaszem Sternem, kteří reprezentovali podobné levicové názory (v této době Rosensteinová spoluzakládala buňku komunistické organizace na Akademii výtvarných umění) i umělecké zájmy. Od roku 1936 byla neformálně spojena s 1. krakovskou skupinou a spolupracovala s divadlem Cricot. Přelom let 1937-1938 strávila v Paříži, kde ji silně ovlivnila výstava surrealistů a při zpáteční cestě Německem zhlédnutá posměšná výstava Entartete Kunst, která prezentovala současné umění jako degeneraci a hrozbu, nicméně představila díla největších modernistů té doby. Rosensteinová debutovala několik měsíců před vypuknutím války v Domě umělců v Krakově. Po událostech v září 1939 odešla s rodiči do Lvova a po vstupu Němců do města byla rodina přesunuta do místního ghetta. Tam se Erna Rosensteinová stala svědkem vyvraždění svých rodičů, které později poznamenalo její tvorbu. K této události se opakovaně vracela ve snaze zobrazit tělo vystavené nebezpečí. V její tvorbě je tělo rozděleno. Zároveň funguje jako zdroj života, objekt přírody, ale někdy je také rozčtvrceno a deformováno jako odpad, předmět, místo bolesti a destrukce. Rosensteinová utekla z ghetta v roce 1942 až do konce okupace, skrývala se na árijské straně pod mnoha jmény. Po osvobození se přestěhovala do Varšavy, kde se stala členkou ZZPAP a vstoupila do PPR. I přes změnu bydliště zůstala pevně spjata s krakovskou komunitou. V roce 1946 se zúčastnila výstavy Mladých výtvarných umělců, přidružila se k tzv. moderní skupině a později spoluzaložila Druhou krakovskou skupinu. Na konci 40. let cestovala do Švýcarska a Paříže na výstavy surrealistů. V roce 1948 se zúčastnila První výstavy moderního umění v Paláci umění v Krakově.
Navzdory svým jasným levicovým názorům neuznávala doktrínu socialistického realismu v umění a označovala ji za "schematismus". Svá díla vystavovala až do roku 1955. Po tání se zúčastnila slavné Výstavy devíti - jedné z prvních prezentací moderního umění po období vnuceného socialistického realismu. Spolu s ní se zúčastnili Tadeusz Brzozowski, Jonasz Stern, Jadwiga Maziarska, Maria Jarema, Tadeusz Kantor, Kazimierz Mikulski, Jerzy Nowosielski a Jerzy Skarżyński. Následně se zúčastnila druhé (1957) a třetí (1959) výstavy moderního umění ve Varšavě. Ve Varšavě byla spojena s galerií Krzywe Koło, kde měla v roce 1958 samostatnou výstavu. Proslavila ji velká výstava v galerii Zachęta, kterou uspořádal Tadeusz Kantor (1967).
Umění Erny Rosensteinové jako by bylo vyvoláno impulsem. Umělkyně si oblíbila zvláštní, překvapivé kombinace zůstávající blízké poetice surrealismu. Ve své tvorbě používala rozpoznatelné i zcela abstraktní formy, volně kombinovala realitu a fantazii. S jemností mísila smyslové a duchovní, hmatatelné a pomíjivé, zralé a nezralé. Smyslem Rosensteinovy tvorby je autorčina snaha přiblížit se v umění co nejvíce osobnímu: vzpomínkám, zážitkům, fantaziím a snům. Její díla nesou znaky poetické, snové nálady - výsledek přenesení vnitřního světa do oblasti umění.
V padesátých a 60. letech dominovaly v Rosensteinově tvorbě organické formy, které se neustále proměňovaly v nové výtvory a vzdávaly hold nezkrotné vitalitě přírody. Pozdější kompozice jsou disciplinovanější, dominují jim linie a tajemné architektonické struktury. Taková je i estetika oleje s enigmatickým názvem Otevření. Kompozice tvořená modrými liniemi zobrazuje neurčitou architektonickou formu, jejíž tvar připomíná monumentální oponu nebo jakési divadelní kulisy. Červená dominantní barva, kontrastující s chladnou modří a neutrálním pozadím, jako by vykukovala zpoza opony a otevírala cestu do jiného, skrytého světa. Nespornou silou Rosensteinova umění je jeho mnohoznačnost, která diváka zavádí do lyrického světa asociací, interpretací a odkazů a staví ho tváří v tvář snaze uchovat stopy pomíjivosti života.
V roce 1977 byla umělkyni udělena Cena Cypriána Karola Norwida za uměleckou kritiku a v roce 1996 obdržela Cenu Jana Cybise udělovanou za celoživotní dílo.
