Mela Muter (1876 Varšava – 1967 Paříž), Portrét ženy

olej, plátno, 73 × 54,5 cm
signováno vpravo dole: „Muter“

„Portréty Meli Muterové jsou do hloubky zachycenou podstatou člověka, zachycenou v nějakém velmi neuchopitelném, někdy možná jediném okamžiku vnitřního odhalení před jiným člověkem. Je to portrétistka obdařená velkou schopností proniknout do lidského života, schopností ztvárnit velmi pracně vyhledanou pravdu o portrétovaném člověku v výrazu tváře, v držení těla, v poloze a výrazu rukou, a schopnosti předat tuto pravdu ve velmi nekompromisní podobě.“

M. Sterling, Z pařížských ateliérů. August Zamoyski – Mela Muter, „Głos Prawdy“, 1929, č. 6, s. 3.


Ve své tvorbě Melania Muter s velkou ochotou sahala po motivech krajin a zátiší, ale právě portréty se staly skutečnou malířskou vizitkou umělkyně, oceňovanou jak kritikou, tak veřejností. Portréty Muterové lze rozdělit do dvou skupin. První tvoří obrazy, v nichž umělkyně s obdivem zvěčňovala anonymní postavy dětí, starších žen a mužů poznamenaných často těžkým dělnickým životem, a to již od své první umělecké cesty na bretaňské pobřeží. Druhou skupinu tvoří obrazy spíše reprezentativního charakteru, kde se k Melaniným modelům přidaly i nejvýznamnější osobnosti ze světa vědy, kultury a politiky; pózovali jí mimo jiné Leopold Gottlieb, Władysław Reymont, Auguste Rodin, Diego Rivera, Henryk Sienkiewicz, Leopold Staff a mnoho dalších. Mela dokázala svým charakteristickým způsobem zachytit nejen vnější vzhled portrétovaného, ale také jeho osobnost, ačkoli sama umělkyně s tímto tvrzením nesouhlasila – „… když mi někdo v rámci komplimentu řekne – ‚Vážená, malujete psychologické portréty‘ – přepadne mě vzpoura! Ne, já vůbec nemaluji psychologické portréty, ani nevím, co je třeba udělat, abych vytvořila psychologický portrét. Nikdy si nekladu otázku, zda je osoba stojící před mým malířským stojanem dobrá, falešná, velkorysá, inteligentní. Snažím se ji ovládnout a ztvárnit, stejně jako to dělám v případě květiny, rajčete nebo stromu, vcítit se do její podstaty; pokud se mi to podaří, vyjadřuji se skrze prizmatu její osobnosti…“ („Sbírka Bolesława a Liny Nawrockých, Mela Muter (Maria Melania Mutermilch) 1876–1967“, Katalog výstavy, Národní muzeum ve Varšavě, prosinec 1994 – únor 1995, Varšava 1994, s. 35).

Prezentovaný „Portrét ženy“ dokonale zapadá do celé řady Melaniiných portrétů – „Zdravá a krásná těla, tváře s pravidelnými ‚klasickými‘ rysy pro ni nemají žádné kouzlo. Projevuje zřetelnou přitažlivost k charakteristicky ošklivým postavám, k podivným typům a antropologickým exemplářům. Žluté cikánky, Židé s dlouhými, hrbatými nosy a křivými ústy, černochové, jejichž oči září bělmem a rty jsou rudé a nafouklé, jí pózují jako modely. Jak daleko jsme od zarudlých, zdravím sršících žen Weissa! Lidé paní Muterové mají v krvi horečku. Horečnatý vnitřní život jim zničil tělesnou krásu. Jejich tváře a ruce, ošlehané prací mysli, vyzařují nervózní neklid.“ (M. Wallis, „Przegląd Warszawski“ 1923 č. 25, cit. podle: „Mela Muter, Malarstwo/Peinture. Katalog sbírek Univerzitního muzea v Toruni“, ed. Mirosław Adam Supruniuk, Sławomir Majoch, Toruń 2010, s. 100).