Zdzisław Beksiński, BEZ NÁZVU, 1982

87,5 x 73,0 cm - olej, dřevovláknitá deska signováno na zadní straně desky: BEKSIŃSKI | 1982

Na zadní straně na desce razítko opravňující k vývozu do zahraničí [?].

Reprodukovaný obraz:

- Beksinski. Photographies, Dessins, Sculptures, Peintures, Anna a Piotr Dmochowski, Paris 1988/89, il. černobíle 224, str. 181.



Na obraze autor zobrazil zástup postav, tvořících hladinu moře nebo velkého jezera, sahajícího až k obzoru. Celek je ponořen do krvavé záře, která vyvolává dojem snové vize na pokraji noční můry. Obraz vznikl v 80. letech 20. století, kdy autor usiloval o větší výstižnost. Na rozdíl od obrazů ze 70. let zkonsolidoval kompozici na nejnutnější prvky a vyhnul se doslovné doslovnosti motivů. Wieslaw Banach v jednom ze svých textů o Beksinského malbě upozornil, že místo snahy o interpretaci vizí namalovaných tímto umělcem je třeba připomenout jeho přání, aby byl obraz vnímán jako symfonická báseň. Všechny prvky díla - forma, barva, dosažený prostor, světlo, architektonika kompozice - mají strukturu analogickou hudbě, kterou cítil. Koneckonců nemohl namalovat Mahlerovu oblíbenou Osmou symfonii, ale chtěl nás ve svých obrazech dojmout podobným způsobem. Racionální rozbor zobrazeného je bezvýznamný, důležitá je jen atmosféra, kterou divák pocítí, a emoce, kterou to vyvolá. Kvalita a preciznost malířovy práce, umělcova dílna, sloužila k vytvoření vizuálního efektu, při němž se nemusíme soustředit na to, jak je dílo provedeno, ale vstřebat výraz vize. (Wieslaw Banach, Zdzislaw Beksinski. Antologia Twórczości cz. 3 - malarstwo - okres fantastyczny, Rzeszów 2009, s. 12).

♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva umělce a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Zdzisław Beksiński (Sanok 24 II 1929 - Varšava 21 II 2005) studoval v letech 1947-1952 na Fakultě architektury Krakovské technické univerzity.

Byl samoukem, který dosáhl nezpochybnitelného postavení v současném polském umění, což potvrzuje přítomnost jeho děl na prestižních výstavách a v muzejních sbírkách. Zpočátku se zabýval fotografií, o kterou se zajímal již od studentských let, po roce 1956 získal uznání jako tvůrce fotogramů s estetikou založenou na efektech textury. V letech 1958-1962 vytvářel abstraktní obrazy-reliéfy s bohatou texturou, především kovovou, které byly odrůdou malby hmoty. Ke konci tohoto období vznikly ažurové formy ve tvaru postav a plnohodnotné sochy v kovu. Další etapa jeho tvorby probíhala v letech 1962-1974, kdy se věnoval především kresbě. V šedesátých letech kreslil perem a tuší figurální kompozice vyznačující se karikující deformací postav. Od konce 60. let vytvářel kresby uhlím a pastelkami, které byly monochromní variantou jeho paralelní malířské tvorby. Od roku 1974 se věnoval téměř výhradně malbě. Jeho charakteristický styl byl založen na technické dokonalosti doprovázené mimořádným viděním. Maloval postkatastrofický svět, poznamenaný stigmatem smrti a rozkladu. Jeho obrazy jsou zabydleny postavami a bytostmi, sice lidskými nebo zvířecími, ale s charakteristikou přízraků, automatů nebo rozkládajících se mrtvol. Umělec svým obrazům a kresbám nedával názvy (kromě objednacích symbolů), čímž zdůrazňoval svůj nezájem o literární stránku zobrazení. Sám říkal, že se při malování zcela oddává své vizi a "fotografuje" ji. V posledních letech zapojil do své výtvarné techniky techniku elektronického generování obrazu, s jejíž pomocí vytváří počítačové fotomontáže. Beksinského umění, které bylo mnohokrát vystavováno a diskutováno, vzbuzuje u odborníků i veřejnosti mimořádné emoce.
Největší, systematicky doplňovaná sbírka jeho děl v zemi se nachází v Historickém muzeu v Sanoku, v zahraničí - v Paříži, v majetku Piotra Dmochowského, který od roku 1983 sbírá díla a propaguje umělcovu tvorbu. Uspořádal samostatné výstavy Beksińského, mimo jiné v Galerii Valmay v Paříži v letech 1985, 1986 a 1988, a také stálou expozici ve vlastní Galerii Dmochowski - Musée-galerie de Beksiński, která existovala v letech 1989-1996. Vydal také monumentální alba umělce v letech 1988 a 1991.
V Polsku vyšla Beksińského monografie Tadeusze Nyczka v nakladatelství Arkady v roce 1989 (druhé vydání v roce 1992). Na jaře roku 2005 se konala velká výstava Beksinského obrazů v Paláci opatů v gdaňské Oliwě a ředitel Muzea Sanok Wieslaw Banach vydal obsáhlou monografii o umělci.

Od října 2016 se stálou součástí novohutského kulturního centra stala výstava 250 děl (obrazy, kresby, fotografie) Zdzisława Beksińského ze soukromé sbírky Anny a Piotra Dmochowských. Mezitím je od června 2021 stálá expozice 30 Beksińského obrazů ze sbírky Dmochowských prezentována také v Arcidiecézním muzeu ve Varšavě.

(Foto: Piotr Dmochowski, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8960820 )