Olga Boznańska (1865 Krakov - 1940 Paříž), Portrét vévodkyně Jadwigy ze Sanguszko Sapieżyny

olej, karton, 70,5 × 48 cm v lehkém rámu

Provenience:
- Soukromá sbírka, Polsko

Obraz bude zařazen do katalogu raisonné obrazů Olgy Boznańské.
který připravují Urszula Kozakowska-Zaucha (Národní muzeum v Krakově) a Ewa Bobrowska-Jakubowska.

"Co jsem malovala v těch letech v Paříži? Stejné věci jako dnes. Především portréty. Živý člověk je pro mě vždycky zajímavější než všechny ty kombinované knihy a dekantéry."
Olga Boznańska, citováno podle: Junius, U Olgi Boznańskiej w Paryżu, Tygodnik Ilustrowany 1938, č. 42, s. 806.

"Malíř, který není 'rozeným psychologem', tj. člověkem intuitivně cítícím psychické hodnoty, nikdy nedokáže překročit hranici toho, aby v portrétu vytvořil plastickou, formálně věrnou podobu a promítl do něj nanejvýš svůj vlastní temperament. Nuže, Olga Boznańska má právě mimořádně citlivý aparát pro objevování melodie souls..... "Nerezonuje", nezajímá se o společenské postavení modelu, neptá se, kdo před ní stojí - básník, bankéř nebo politik -, ale po špičkách jako by se dostávala do "vnitřní komnaty" portrétovaného, aby malířský fenomén svého díla nasytila melodií, kterou tam slyší, nejtajnějším rytmem duše, kterou už neruší hluk každodenního dramatu existence - jejího stálého a vždy nového, vždy odhalujícího příběhu o člověku".
Z. L. Z., U plastyków [výstava v Salonu národní společnosti krásných umění],
"Kurier Warszawski" 1927, č. 214 (večerní vydání), s. 2.

Jadwiga Klementyna rozená Sanguszka Sapieżyna (1830 Krakov - 1918 tamtéž) - dcera knížete Władysława Hieronyma Sanguszka z Pogońu Litewského erbu a kněžny Izabely Marie Lubomirské Sanguszkové z Drużyny erbu. Ve svých dvaadvaceti letech se provdala za knížete Adama Stanisława Sapiehu (1828-1903), k jehož panství patřil i zámek Krasiczyn, který byl od roku 1944 v rukou rodu Sapiehů. Adam a Jadwiga měli šest vlastních potomků, včetně syna Adama Stefana Sapiehy (1867-1951), pozdějšího krakovského biskupa. Výsledkem dlouholetého poměru mezi manželem Jadwigy Sapieżyny a její mladší sestrou Helenou byly dvě děti. Dívka byla poslána na výchovu do Francie, zatímco chlapce, Jana Piotra Sapiehu (1865-1954), se vévodkyně rozhodla uznat a vychovávat jako vlastního potomka. V roce smrti Jadwigy Sapieżyny vyšly v Krakově tiskem vzpomínky věnované osobě vévodkyně, v nichž otec Czesław Bogdalski napsal: "...měla zvláštní vlastnosti, ale nad všemi vynikala okouzlující skromnost. I když vstoupila do světa, závan světa nikdy nezakalil její smysl pro skromnost. Byl v ní - jak mi v osmdesátých letech minulého století řekl kníže Adam, její choť - smysl pro přesnost a zdraví, který prostupoval všechny její činy." (Cz. Bogdalski, "Jadwiga ze Sanguszków księżna Adamowa Sapieżyna. Wspomnienie pośmiertne", Kraków 1918, s. 5).

Vzpřímená postava v typu reprezentativního portrétu, těsně vyplňující rám, skromné oblečení, oživené pouze zlatými náušnicemi v uších, oči směle a sebejistě upřené před sebe - tak viděla Olga Boznańska vévodkyni Jadwigu ze Sanguszky Sapieżyny při svých prvních portrétních sezeních. Tento obraz je dobrým příkladem realizace, malířské konvence, pro kterou byla umělkyně uměleckou kritikou tak vysoce ceněna: "Obraz, přestože působí dojmem rozostření a je udržován v neutrálních nuancích, je nápadný svou mimořádnou psychologickou silou. Je to skutečný výkon: dát psychologický rozměr obrazu s rozostřenými formami, který si libuje v neutrálních odstínech." (R. Chabrié-Tomaszewicz, L'Art polonaise à Paris. [...] II. Les artistes polonais [Salon de la Société nationale des beaux-arts], "La Pologne politique, économique, littéraire et artistique" 1920, sem. I, s. 393). "Všechny formy jsou zde jakoby rozcuchané, v ponurém šeru; plastická konvexnost hmoty je zahlazena a jen samotná tvář ukazuje svůj výraz s největší rozvahou, ale i silou. Jsou to rafinované portréty, pojaté velkým stylem, v úsporné, ale přitom vytříbené barevnosti, založené na sladění nejméně očekávaných kontrastů." (A. Basler, Salon de Paris, "Sztuka" (Paříž) 1904, č. 2, s. 96). Boznańska portrétovala vévodkyni znovu v roce 1910. Tento portrét je v současnosti uložen ve sbírce Národního muzea v Krakově (olej, plátno, 118 x 96 cm, signováno a datováno p. g.: "Olga Boznańska 1910", inv. č.: MNK II-b-2296). Je příznačné, že obraz tehdy osmdesátileté Jadwigy, poznamenaný odstupem času, je ve výrazu diametrálně odlišný od portrétu nabízeného v aukci. Síla a hrdost vyzařující z dřívějšího portrétu se vytratily a nahradila je mírnost a laskavost. Takové byly i subjektivní pocity samotné malířky vůči pózujícímu modelu: "Portrét je již velmi pokročilý, vypadá velmi zajímavě. Vévodkyně jako ubohé nemocné kuřátko". (z korespondence malířky Ludwiku Pugetovi ze 14. 10. 1910, citováno podle H. Blum, "Olga Boznańska", Varšava 1974, s. 72). Také po formální stránce je dřívější portrét namalován volněji, odvážnějšími tahy štětce, což dává zobrazení větší expresivitu.