55,00 x 46,00 cm - olej, plátno
signováno l.d.: Mondzain
Na rubu, na horní liště rámu, razítko s číslem odkazujícím na rozměr plátna: 10 F; rovněž na plátně nálepka s č. (červeným fixem): Na g. liště rámu nálepka pařížské rámovací dílny (červeným fixem): 126.
- Sbírka Urszuly a Piotra Hofmanových, ed. Urszula Hofman, Varšava 2013, s. 20;
- Szymon Mondzain a École de Paris. Polské avantgardní malířství druhé poloviny 20. století. Sbírka Urszuly a Piotra Hofmanových, Opatovický palác - Oddělení moderního umění Národního muzea v Gdaňsku 21 II 2015 - 22 IV 2015;
- Sbírka Urszuly a Piotra Hofmanových, ed. Urszula Hofman, Varšava 2018, s. 19.
Pod položkami 52 až 68 vám představujeme pečlivě vybraná díla umělců z okruhu École de Paris, která jsou součástí sbírky Ursuly a Piotra Hofmanových. Rodinná sbírka podléhá neustálému vývoji, rozšiřování a rekonstrukci zaměřené na hledání nových směrů. Je výsledkem vyvíjejícího se způsobu vnímání, chápání a poznávání umění.
Sbírka Ursuly a Piotra Hofmanových vyrůstá z fascinace obrazy polsko-židovských umělců spojených s předválečným tvůrčím prostředím Paříže. Právě činnost pařížských uměleckých emigrantů - kteří se sdružovali kolem Montparnassu a spoluvytvářeli jeden z nejvýznamnějších fenoménů v umění první poloviny 20. století - se stala základem jejich sbírky.
Prvním zakoupeným obrazem, který dal podnět a odstartoval dobrodružství a vášeň pro obcování s uměním, bylo jedno z pláten Simona Mondzaina. Malíře, který spojuje geometrizující konstrukci formy s citlivostí krakovského modernismu. V jeho zátiších, krajinách a portrétech se projevuje fascinace Cézannem a tradicí francouzského postimpresionismu. V celé kolekci děl umělců, jako jsou Eugeniusz Eibisch, Rajmund Kanelba, Henryk Epstein, Henryk Hayden, Maurice Blond, Dora Kucembianka, Alexander Blonder, Henryk Berlewi, Zdzisław Cyankiewicz, Zygmunt Landau, Jean Peské a Joachim Weingart, která jsou představena dále, má Mondzain stále významné místo.
Zajímavostí jsou dvě plátna Dory Kucembianky, umělkyně, která dlouhá léta zůstávala ve stínu a na aukčním trhu se objevovala jen zřídka. Na jejích obrazech je patrná inspirace postimpresionismem, kolorismem a zájem o syntetické pojetí formy. Malovala především portréty, zátiší a krajiny - témata charakteristická pro umělce École de Paris - se zaměřením na kompoziční harmonii a jemné barevné vztahy. Její obrazy se vyznačují vyváženou strukturou, měkkostí modelace a náladovostí, která dodává zobrazením lyrickou kvalitu. Dnes máme možnost představit její dílo širšímu publiku a znovu objevit osobnost této zajímavé malířky.
Všechna vystavená plátna ze sbírky Ursuly a Piotra Hofmanových, pečlivě vybraná z uměleckého a historického hlediska, se stávají příležitostí k šíření znalostí o uměleckém prostředí, které na počátku 20. století učinilo z Paříže světové hlavní město avantgardy. Rozvíjejí citlivost k obrazům pařížské École de Paris, které formovaly moderní pohled na barvu, formu a emoce v umění.
Každý z nabízených obrazů je nejen uměleckým dílem, ale také svědectvím o výjimečné době a místě, kde se setkávaly různé kultury, myšlenky a tvůrčí osobnosti. Manželé Hofmanovi vás zvou, abyste přispěli k této historii a připojili se k jejich poslání uchovat památku na jedinečný fenomén, kterým byla École de Paris painting.
Szymon Mondzain (Chełm 1888 - Paříž 1979) - rodným jménem Shamaj Mondszajn - malíř, představitel takzvané École de Paris; v roce 1905 začal studovat malířství na Škole výtvarných umění ve Varšavě a v témže roce byl zatčen a uvězněn v Citadele za účast ve školní stávce. V roce 1908 odjel díky pomoci židovské obce do Krakova, kde začal studovat na Akademii výtvarných umění u Teodora Axentowicze a Józefa Pankiewicze. V té době se spřátelil s Mojżeszem Kislingem, Wacławem Zawadowskim a Janem Hrynkowským. V letech 1909 a 1911 odcestoval do Paříže, kde se koncem roku 1912 usadil natrvalo, připojil se k okruhu umělců z Montparnassu a spřátelil se mimo jiné s André Derainem, Guillaumem Apollinairem a André Salmonem. V roce 1913 odcestoval do Švýcarska a Bretaně. Během první světové války sloužil jako dobrovolník v jednotkách polsko-francouzské cizinecké legie. V roce 1923 mu bylo uděleno francouzské občanství. Podnikal plenérové cesty do Itálie (1923) a od roku 1925 pravidelně do Alžírska, kde také strávil léta druhé světové války a kde později - s přestávkou v Paříži - zůstal natrvalo. V roce 1965 se natrvalo vrátil do Paříže a usídlil se ve svém bývalém ateliéru v ulici Campaigne Première na Montparnassu. Aktivně působil ve francouzsko-polské umělecké komunitě, opakovaně prezentoval svá díla na Salon Indépendants (od roku 1911), Salon d'Automne (od roku 1913) a Salon des Tuileries (od roku 1923). Účastnil se i dalších pařížských výstav a také výstav polského umění v Paříži (1920, 1929, 1935), Pittsburghu (19234) a New Yorku (1933). Uspořádal také řadu samostatných výstav v Paříži (1922, 1923, 1931, 1926, 1927, 1934, 1937, 1946, 1950), Chicagu (1920), New Yorku (1933), Oranu (1943), Alžíru (1948). Posmrtná výstava umělcových obrazů se konala v roce 1983 v Musée Granet v Aix-en-Provance.
V rané fázi Mondzainovy tvorby převažovaly krajiny a zátiší, v nichž je patrný vliv tvorby Paula Cézanna. Později maloval také geometrizované kompozice inspirované obrazy A. Deraina. V roce 1917 vytvořil sérii kvašů s erotickou tematikou "Ďábelské rozmary". Vytvořil také alegoricko-symbolické kompozice v tmavých barevných tónech ("Pro Patria", obraz věnovaný padlým vojákům). Po první světové válce maloval portréty a figurální scény ve světlejších barvách a ve stylu italského malířství quattrocenta. Po roce 1925, tedy od jeho stálých cest do Alžírska, v jeho díle převažují krajiny, portréty, zátiší a žánrové scény s arabskými motivy, obrazy s precizní kresbou, živou barevností a dekorativním zpracováním.
Poznámka: Mondzainovo datum narození je uvedeno později: E. Grabska, "Simon Mondzain", in Paříž a polští umělci kolem E.-A. Bourdelle", Katalog Národního muzea ve Varšavě, 1997, s. 126. V literatuře o umělci se setkáváme také s daty 1887 nebo 1890.
