Szymon (Simon) Mondzain, LODĚ V PŘÍSTAVU

49,8 x 61 cm – olej, plátno

sign. vpravo dole: Mondzain
Na zadní straně na levém rámu číslo odkazující na velikost podkladu: 12.F.
  
 

Obraz vystavený, zmíněný a reprodukovaný mj. v: – Szymon Mondzain a École de Paris. Polská malířská avantgarda druhé poloviny 20. století. Sbírka Urszuly a Piotra Hofmanových, Palác opatů – Oddělení moderního umění Národního muzea v Gdaňsku, 22. února – 22. dubna 2015;
– Kolekcja Urszuly a Piotra Hofmanových, ed. Urszula Hofmanová, Varšava 2018, s. 11.
♣ Droit de suite: ♣ K kupní ceně bude připočítán poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu v souladu se zákonem ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech souvisejících (droit de suite).

Szymon Mondzain (Chełm 1888 – Paříž 1979) – vlastním jménem Szamaj Mondszajn – malíř, představitel tzv. École de Paris; studium malířství zahájil na Škole výtvarných umění ve Varšavě v roce 1905 a téhož roku byl za účast na školní stávce zatčen a uvězněn v Citadele. V roce 1908 díky pomoci Židovské obce odjel do Krakova, kde nastoupil ke studiu na Akademii výtvarných umění pod vedením Teodora Axentowicze a Józefa Pankiewicze. V té době se spřátelil s Mojżeszem Kislingem, Wacławem Zawadowskim a Janem Hrynkowskim. V letech 1909 a 1911 odjížděl do Paříže a na konci roku 1912 se tam natrvalo usadil, vstoupil do kruhu umělců z Montparnasse a spřátelil se mimo jiné s André Derainem, Guillaumem Apollinairem a André Salmonem. V roce 1913 odjel do Švýcarska a Bretaně. Během první světové války sloužil jako dobrovolník v polsko-francouzských oddílech Cizinců. V roce 1923 získal francouzské občanství. Jezdil na plenéry do Itálie (1923) a od roku 1925 pravidelně do Alžírska, kde také strávil léta druhé světové války a kde později – s přestávkou na pobyt v Paříži – trvale pobýval. V roce 1965 se natrvalo vrátil do Paříže a nastěhoval se do svého bývalého ateliéru v Rue Campaigne Première na Montparnasse. Byl aktivní ve francouzsko-polském uměleckém prostředí a své práce mnohokrát prezentoval na Salon Indépendants (od roku 1911), Salon d’Automne (od roku 1913) a Salon des Tuileries (od roku 1923). Zúčastnil se také dalších pařížských výstav a navíc se podílel na výstavách polského umění v Paříži (1920, 1929, 1935), Pittsburghu (1923–1924) a New Yorku (1933). Měl také řadu samostatných výstav v Paříži (1922, 1923, 1931, 1926, 1927, 1934, 1937, 1946, 1950), Chicagu (1920), New Yorku (1933), Oraně (1943) a Alžíru (1948). Posmrtná výstava umělcových obrazů se konala v Musée Granet v Aix-en-Provence v roce 1983.
V rané fázi Mondzainovy tvorby převládají krajiny a zátiší, v nichž je patrný výrazný vliv umění Paula Cézanna. Později maloval také geometrické kompozice inspirované malířstvím A. Derainea. V roce 1917 vytvořil „Kaprysy diabolické“, cyklus kvašů s erotickou tematikou. Vytvářel také alegoricko-symbolické kompozice v tmavých barevných tónech („Pro Patria“, obraz věnovaný padlým vojákům). Po první světové válce maloval portréty a figurální scény v jasnějších barvách a stylizované podle vzoru italského malířství quattrocenta. Po roce 1925, tj. od doby pravidelných cest do Alžírska, v jeho tvorbě převládají krajiny, portréty, zátiší a žánrové scény s arabskými motivy, obrazy s precizní kresbou, živou barevností a dekorativním pojetím.
Poznámka: datum Mondzainova narození uvádíme podle: E. Grabska, „Simon Mondzain“, in: „Paříž a polští umělci kolem E.-A. Bourdellea“, Katalog MNW, Varšava 1997, s. 126. V literatuře týkající se umělce se vyskytují také data 1887 nebo 1890.