Velikost: 51 x 61 cm
signováno na l.d.: "Piramowicz".
Na zadní straně napsáno: "Piramowicz": Piramowicz | Paris | Paysage"; na krosně papírová inventární nálepka s popisem díla: "No. 9 | Spain - Landscape II".
Původ
umělcův odkaz
soukromá sbírka, Evropa
Vystaveno na
Salon des Tuileries, Paříž, 1926 nebo 1927
Životopis
Začala studovat malbu u Miłosze Kotarbińského, v níž od roku 1904 pokračovala na varšavské Škole výtvarných umění u Karola Tichého. V letech 1910-12 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Drážďanech. Současně se zdokonalovala ve své dílně vytvářením kopií známých děl velkých mistrů vystavovaných v tamních galeriích. Z tohoto období se dochovala kopie Rafaelovy Sixtinské madony.
V prosinci 1912 odjela spolu se svou přítelkyní Sarou Lipskou, všestranně nadanou sochařkou, malířkou a dekoratérkou (v soukromí múzou Xaweryho Dunikowského), do Paříže. Většina historiků umění po vzoru Edwarda Waligóry (katalog krakovské výstavy Zofie Piramowiczové v roce 1972) uvádí jako důvod jejího odchodu milostné zklamání, které utrpěla od Kazimierze Przerwy-Tetmajera, ale nezdá se, že by to byl jediný důvod. Zasnoubení s Tetmajerem bylo nejednou přerušeno a obnoveno, a přesto oba zůstali přáteli až do básníkovy nemoci. Důležitou roli tedy musela sehrát touha pracovat v uměleckém hlavním městě Evropy, Paříži, a láska k cestování vůbec. Je známo, že po příjezdu do Francie byla v kontaktu s Władysławem Ślewińským, pravděpodobně ho navštívila v Bretani. Podle malířčiny rodiny jí Ślewiński dával dílenské rady, které však Piramowiczové způsob malování nijak zvlášť neovlivnily.
V Paříži se Zofia Piramowiczová spřátelila s Olgou Boznańskou, s níž se stýkala a účastnila se kroužku polských umělců.
Po první světové válce hodně cestovala po Francii (Nice, Biarritz), Itálii (Benátky), Španělsku (Madrid, Toledo, Segovia, Andalusie) a zemích Maghrebu: Alžírsko, Maroko a Tunis (Tunisko). Navštívila také Polsko.
Zamilovala si folklór Orientu, našla si místní přátele a začala se učit arabsky. Své cesty dokumentovala štětcem a objektivem pomocí skládacího fotoaparátu Kodak Vest Pocket na černobílé negativy formátu 6,5 x 4 cm.
Vystavovala na Salon des Independants, Salon de Tuileries a Salon d'Automne (jako Societaire - členka Společnosti) a také v pařížských galeriích Barbazanges, Montaigne, d'Olympia a ve výstavních síních Společnosti "ORBIS" v Paříži. Malovala krajiny, žánrové výjevy, lidské typy a květiny, také karikatury. Mnoho obrazů Z. P. z meziválečného období se dostalo ke sběratelům v USA. Zdobily také byty pařížských celebrit (včetně Antoina Cierplikowského).
V roce 1972 uspořádalo Etnografické muzeum v Krakově (ředitel Edward Waligóra, kurátor Dr. Janusz Saryusz-Kamocki) monografickou výstavu Zofie Piramowiczové, která kladla důraz zejména na její obrazy dokumentující folklór Maroka a dalších zemí Maghrebu. Vystavena byla také rozsáhlá sbírka lidových krojů, šperků a drobných předmětů z domácnosti Zofie Piramowiczové z tohoto regionu - nyní ve sbírce Etnografického muzea v Krakově, dar rodiny umělkyně. Výstava se konala pod čestnou záštitou J. E. velvyslance Marockého království ve Varšavě.
V současné době je jedno ze stěžejních děl Zofie Piramowiczové zobrazující tržiště Jemaa el-Fnaa ve 30. letech 20. století (olej/plátno) vystaveno v muzeu v Pont-Aven na výstavě "Les Artistes Voyageuses 1880-1944" Evian-les-Bains/Pont-Aven 1922-23 (kurátorka Arielle Pelenc). Výstava byla otevřena do 5. listopadu 1923.
V současné době probíhá ve Francii a v Polsku výzkum životopisu a díla Zofie Piramowiczové, po jehož dokončení lze očekávat případný kompletní katalog umělcova díla.
