Stanisław Ignacy Witkiewicz Witkacy (1885 Varšava - 1939 Jeziory v Polesí), Portrét Neny Stachurské, 1930

pastel/papír
Rozměry: 64 x 49 cm
Signováno, datováno a napsáno na p.d.: "Witkacy 1930 26/IV | (T.B+E) | NP 3+ Sz-Sz.".
Na zadní straně autorský přípis: Witkacy VII 1938 Zakopane" a: "Vlastnictví paní Neny Stachurské | Witkacy VII 1938 Zakopane": 'H. I F. Knop | Katowice, p. Elżbieta a Zygmunt Knop | 1970". KATOWICE ZĄBKOWICE | Od prosince 2012 | majetek Jana a Ireny Błazových (roz. Kropových)" a na papírové nálepce: "KATOWICE ZĄBKOWICE | Od prosince 2012 | majetek Jana a Ireny Błazových (roz. Kropových)": Krupówki 51 | Księgarnia Nowa | Zakopane".

Původ
Vlastnictví Jadwigy (Neny) Stachurské,
sbírka manželů Knopových, Katowice
soukromá sbírka, Varšava

Vystaveno
Witkacy. Seismograf doby zrychlení, Národní muzeum ve Varšavě, 1.07-09.10.2023

Literatura
Stanisław Ignacy Witkiewicz, SBWA, Zakopane, 1959, kat. č. 129
Stanisław Ignacy Witkiewicz 1885-1939, katalog obrazů, vyd. Irena Jakimowicz, Anna Żakiewicz, Varšava 1990, s. 111, č. kat. 1221.
Witkacy. Seismograf věku zrychlení, ed. Zofia Machnicka, Paweł Polit, Varšava 2022, s. 423.

Životopis
Jeho otcem byl známý kritik, malíř a spisovatel, tvůrce tzv. zakopanského stylu v architektuře, Stanisław Witkiewicz. V letech 1905-10 studoval nesystematicky na Akademii výtvarných umění v Krakově u Józefa Mehoffera a u Władysława Ślewińského v Poroninu. Cestoval do Itálie, Francie a Německa. V roce 1914 se zúčastnil etnografické expedice Bronisława Malinowského do Austrálie, odkud se po zprávě o vypuknutí první světové války vrátil do Evropy. Jeho raná malířská tvorba byla ovlivněna Mladým Polskem a P. Gauguinem a Wł. Ślewińským. Později dospěl k jistému druhu expresionismu. Časem se v důsledku teoretických úvah o formě malování vzdal. Založil jednočlennou "Portrétní společnost" a omezil se na tvorbu pastelových portrétů, které často vytvářel pod vlivem stimulantů, jež mu umožňovaly experimentovat s formou. Stanisław Ignacy Witkiewicz napsal 4 romány, více než 40 divadelních her, četné články a eseje o malířství, literatuře, divadle a filozofii. V meziválečném období žil převážně v Zakopaném. Po vypuknutí druhé světové války uprchl před Němci do východního pohraničí, kde 18. září 1939 v obci Jeziory v Polesí spáchal sebevraždu.