Stanisław Ignacy WITKIEWICZ - WITKACY (1885-1939), Portrét Wandy Orłowské, 1935

pastel, papír; 63 x 48 cm (ve světle rámu);
signováno l. d.: Ign Witkiewicz, napsáno a datováno p. d.: 2 (Nπ + NP) + 3pyffko / 1935 II-III;
na rubu vazby papírová vlastnická nálepka: Portrét / Wanda Orłowska / Majitel / Zdzisław Orłowski / Poznań - ul. Zakręt ... (perem), část nápisu přeškrtnuta a přetisknuta modrým inkoustem: Julia Michalska / Kasprzaka (kuličkové pero) a nápis: IGNACY WITKIEWICZ 1935(II-III) / Zofia Januszkiewicz (kuličkové pero, černý inkoust).

První formulovaná pravidla portrétní společnosti Stanisława Ignacyho Witkiewicze vznikla v roce 1925 během společné výstavy s Tymonem Niesiołowským, uspořádané v salonu Garlińského ve Varšavě (1). Witkacy tehdy v katalogu k výstavě, na níž autor prezentoval pouze portréty, oznámil, že se bude v malířství zabývat pouze touto tematikou, protože jeho ostatní díla se netěší očekávanému uznání. Witkacy tehdy také prohlásil, že se v malířství vzdal čistého tvarosloví, což se nakonec plně nerealizovalo, neboť, jak upozorňuje Irena Jakimowiczová (2) a jak uvádí aktualizovaná verze Witkacyho předpisů pro Portrétní společnost z roku 1928 (3), mnohé obrazy vytvořené v Portrétní společnosti lze označit tímto termínem. Rozlišoval je také sám Stanisław Ignacy Witkiewicz, který méně "vylízaná" (4) vyobrazení označoval signaturou Witkacy a ta, která se vyznačovala "pěkností" (5), plným jménem (6). Také v katalogu varšavské výstavy se poprvé objevily typy portrétů, které autor označil písmeny a uvedl k nim i stručný popis. Tato pravidla byla rozšířena a aktualizována, zejména pokud jde o nejnáročnější typ C, a přibyl také dětský typ, který byl kombinací obou dříve uvedených. Ve Witkacyho obrazech a teoriích hrála neobvyklou roli také problematika zrcadla (7), přesněji řečeno akt odvracení se v něm, vytváření dvojníka osoby, která se do něj dívá. Sám autor také opakovaně vytvářel vlastní multiplikace postav, odhalující se v divadelních hrách či prózách (8) .
Předložený pastel ukazuje portrét Wandy Orłowské, neoznačený typem písmen, ale dalo by se soudit, že patří k těm, které autor označil jako "vylízané" nebo charakterizované "hezkostí", tedy A nebo B případně E, kde: "Dosažený efekt může být zcela shodný s výsledkem typů A a B - odlišná je cesta, kterou se k němu dospěje, a také samotný způsob provedení, který se může lišit" (9). Witkacyho autorské značky ve skladbě sdělují pouze to, že v posledních dvou dnech před podniknutím práce neužil alkohol ani tabák (10), pouze se dá předpokládat, že si v průběhu práce vzal "pyfko".
Na obraze Stanisława Ignacyho Witkiewicze je dosud neznámý portrét Wandy Orłowské, manželky majora Zdzisława Orłowského, obyvatele vily na ulici Zakręt v Poznani (11). V publikaci Piotra Korduby a Aleksandry Paradowské "O starém Grunwaldu. Domy a jejich obyvatelé" (12) byly zařazeny a reprodukovány další dva portréty poznaňské dámy z let 1930 a 1935, označené B a B+E, které nebyly zahrnuty do umělcova díla, sestaveného Irenou Jakimowicz a Annou Żakiewicz. Autoři publikace rovněž charakterizovali portrétovanou dámu, která často navštěvovala Zakopané, jako pohlednou ženu se zájmem o výtvarné umění: "Wanda Orłowská se vyznačovala mimořádnou noblesou a nevšední krásou. Říká se, že když přijela do Zakopaného, stál Stanisław Ignacy Witkiewicz ve dveřích jídelny penzionu, kde pobývala, a ostentativně si ji prohlížel. Několikrát ji portrétoval. Bylo to pro něj nejen potěšení, ale také jistý příjem. Major za portréty své krásné ženy ochotně platil. Nebyl to tedy jen Witkacy, kdo ji portrétoval. Je známo, že pózovala také poznaňskému malíři Kazimierzu Jasnochovi a že Orłowski přivedl známého malíře Rudolfa Krzyżaka ze Zakopaného, aby namaloval její celkový obraz" (13).
Wanda Orłowská také zdědila sbírku uměleckých děl po svém prvním manželovi, bankéři Bogdanu Rajewském. Bohužel válečná vřava donutila manžele Orłowské na prahu druhé světové války opustit zemi. Sbírka obrazů Orlowské byla převezena do Minsku Mazowieckého, kde měla bezpečně přečkat válečný konflikt; bohužel během okupace byla sbírka převezena do Varšavy a během povstání spálena (14). O to větší pozornost sběratelů a historiků umění si proto zaslouží Witkacyho portrét Wandy Orłowské, který se jako jedno z mála děl pravděpodobně ze sbírky manželů Orłowských dochoval až do 21. století.

1/. Zdroj: http://www.witkacy.hg.pl/firma/firma.htm, navštíveno 25. 1. 2022.
2/. Irena Jakimowicz, Anna Żakiewicz, Stanisław Ignacy Witkiewicz 1885-1939. Katalog dzieł malarskich, Varšava 1990, s. 14.
3/. Zdroj: http://www.witkacy.hg.pl/firma/regul.htm, navštíveno 25. 1. 2022.
4/. zdroj slov za Witkacy: zdroj: http://www.witkacy.hg.pl/firma/regul.htm, přístup 25.01.2022.
5/. Zdroj slov za Witkacy: zdroj: http://www.witkacy.hg.pl/firma/regul.htm, dostupnost: 25.01.2022.
6/. Irena Jakimowicz, Anna Żakiewicz, Stanisław Ignacy Witkiewicz 1885-1939. Katalog dzieł malarskich, Varšava 1990, s. 12.
7/. Irena Jakimowicz, Anna Żakiewicz, Stanisław Ignacy Witkiewicz 1885-1939. Katalog dzieł malarskich, Varšava 1990, s. 12/.
8/. Irena Jakimowicz, Anna Żakiewicz, Stanisław Ignacy Witkiewicz 1885-1939. Katalog dzieł malarskich, Varšava 1990, s. 12/.
9/. Slova podle Witkacyho: zdroj: http://www.witkacy.hg.pl/firma/regul.htm, přístup 25. 1. 2022.
10/. zdroj: https://www.muzeum.slupsk.pl/index.php/witkacy/skroty, dostupnost 25.01.2022.
11/. Piotr Korduba, Aleksandra Paradowska, Na starym Grunwaldzie. Domy a jejich obyvatelé, Poznań 2012, s. 112-117.
12/. Piotr Korduba, Aleksandra Paradowska, Na starym Grunwaldzie. Domy a jejich obyvatelé, Poznań 2012, s. 112, 114.
13/. Piotr Korduba, Aleksandra Paradowska, Na starym Grunwaldzie. Domy a jejich obyvatelé, Poznań 2012, s. 112
14/. Piotr Korduba, Aleksandra Paradowska, Na starym Grunwaldzie. Domy a jejich obyvatelé, Poznań 2012, s. 117.