Mela - (Melania Mutermilch) Muter, MATERNITY

92,2 x 72,3 cm - olej, překližka lepená na překližce Motiv mateřství se u Mely Muter objevil již v bretonském období a provázel ji po celou dobu její tvorby. Její plátna zdaleka nejsou jen cukrkandlovými vyobrazeními šťastných dětí v náručí usměvavých matek. Pravděpodobně to bylo ovlivněno jak vzpomínkami na poněkud drsný vztah s matkou, tak jejími vlastními mateřskými zkušenostmi. Susanna Klingslandová (umělcova matka) byla na své děti přísná a náročná. Po smrti svého jediného syna se ponořila do velké bolesti a uzavřela se před vztahy se svými dcerami. Mela se snažila být pro svého jediného syna Andrewa tou nejlepší možnou matkou, ale mateřství je neustálá oběť. Malířčina touha po samostatnosti znamenala, že někdy dokonce nechávala syna u otce i několik měsíců. Andrew Mutermilch byl nemocné dítě, kterému byla diagnostikována kostní tuberkulóza. Pravděpodobně tato nemoc sehrála roli v jeho smrti ve věku 24 let. Tyto těžké zážitky jistě ovlivnily tón jejích pláten. Muter byla také známá svými levicovými názory a angažovaností v sociálních otázkách. Malbu používala jako zbraň. Svými plátny nutila diváky přemýšlet o těžkostech života a otevírat se lidskému utrpení. Karolina Prewęcka ve své knize Mela Muter. Horečka života píše: Muterové matky často působí unaveně z každodenní péče o existenci a děti. Chovají se k nim jako k povinnosti. V přirozeném krmení nenacházejí žádnou radost. Jejich odhalená ňadra se nenadýmají jídlem. Jsou vyhublá, zmačkaná, povadlá. Děti v jejich náručí nebo posazené na jejich klíně nejsou usměvavá nebo sladce spící batolata. Mají tváře strnulé ve vážnosti, podobné tvářím pečovatelů. Vybaví se mi poloha a výraz postav na vyobrazeních, jako je Pieta, na níž Matka Boží drží na klíně svého Syna sňatého z kříže - symbol lásky propletené nepředstavitelnou bolestí.



Vše, o čem Prewęcka píše, lze vidět i na vystaveném obraze. Mela Muter odhaluje pravdu o mateřství s velkou upřímností. Modelka nenavazuje oční kontakt s divákem. Je ponořena do vlastních myšlenek a starostí všedního dne. Těch má jistě mnoho, jak naznačuje věnec dětí, který ji obklopuje. Autorka zasadila celou scénu do otevřeného prostoru říční krajiny z jižní Francie. Navzdory slunečnému dni má obraz rozhodně melancholický nádech. Celé dílo je namalováno Muterovým charakteristickým stylem s viditelnými, jemnými tahy štětce.



♣ K dražební ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - Autorské právo a práva s ním související (droit de suite).



Mela Muter, vlastně Maria Melania Mutermilch, rozená Klingslandová (Varšava 1876 - Paříž 1967), jedna z nejzajímavějších umělkyň tzv. pařížské školy; přestože studovala u Miłosze Kotarbińského ve Varšavě a na pařížské Académie de la Grande Chaumiére a Académie Colarossi, považovala se za samouka a tvrdila, že skutečnou školou malby pro ni byly pouze kontakty s vynikajícími umělci a jejich uměním. Přátelila se s mnoha umělci a osobnostmi (mj. s R. Rollandem, A. Zweigem. R. M. Rilkem, A. France. G. Clemenceauem), od roku 1901 žila trvale v Paříži a v roce 1927 získala francouzské občanství. Několikrát cestovala do Španělska a Švýcarska, vždy udržovala čilé kontakty s Polskem, pracovala pro tuto zemi a účastnila se jejího uměleckého života. Byla oceňována především jako portrétistka, malovala však také krajiny a zátiší. Mnoho obrazů věnovala tématům mateřství, utrpení a stáří. V raném období malovala v realistické konvenci s tmavými barevnými tóny (Portrét L. Staffové, Šachová hra). Později, ve "francouzském" období, paletu zesvětlila, používala jasné kontury a stylizované formy směřující ke geometrizaci. V posledních letech byly velké soubory autorčiných děl prezentovány na několika výstavách v Národním muzeu ve Varšavě ("Polští umělci", "Sbírka Ewy a Wojciecha Fibakových" a především na velké výstavě autorčiných obrazů ze sbírky Liny a Boleslava Nawrockých).