Wlastimil Hofman (1881 Praha - 1970 Szklarska Poreba), Madona, 1953.

olej, překližka, 54 × 44 cm v průhledném rámu
signováno a datováno. nahoře: "Wlastimil Hofman/1953".

Provenience:
- Dobkeho z Gdyně.

Dlouholeté přátelství paní Reginy s Wlastimilem Hofmanem inicioval lékař Dr. Jan Freundlich (umělcův známý z Palestiny za druhé světové války). Ve sbírce rodiny Dobekových zůstala bohatá korespondence mezi Hofmanovými a paní Reginou, která svědčí o jejich blízkém vztahu. První dopisy pocházejí z roku 1962. Od té doby paní Regina Hofmanovy několikrát navštívila a pomáhala jim s finančními i organizačními záležitostmi. V rámci této pomoci paní Regina zakoupila od Hofmanů několik obrazů. Toto přátelství a korespondence mezi Gdyní a Szklarskou Porebou pokračovalo nepřetržitě až do umělcovy smrti v roce 1970.

Motiv Madony je v Hofmanově tvorbě neustále přítomen. První realizace se objevily velmi brzy, již v roce 1904, krátce poté, co umělec absolvoval pařížskou Ecole des Beaux-Arts (B. Czajkowski, Portret z pamięci, Wrocław 1971, s. 97). Tato zobrazení se vyznačují pro Hofmana typickou desakralizací, kdy ikonografii Panny Marie nahrazuje motivem světské ženy, venkovanky, pózující v této roli, v čemž lze spatřovat analogie s Caravaggiovým dílem. Hofmanovy Madony jsou opotřebované, někdy zaujaté, s nostalgickým výrazem tváře, oblečené do jednoduchých šatů a zahalené do šátků, v náručí kolébají děti. Malířův záměr zobrazit filozofii života ženy, její pocity a charakter pod záminkou realizace tohoto malířského námětu se v jeho rodné zemi nesetkal s nadšeným přijetím. Obrazům byla vytýkána přílišná nevýraznost a náboženskost, na rozdíl od klasických realizací motivu Santa Conversazione. Se zcela opačným přijetím se Madony setkaly v zahraničí, kde tamní umělecká kritika přistupovala k Hofmanovým Madonám s velkým zájmem. Zlomem byla výstava ve Vídni v roce 1907, která se konala pod heslem: "Sub tuum praesidium confugimus, Santa Dei Genitrix": "Stát se populárním. Madony se přes Vídeň a předtím Mnichov dostávají do Paříže, Amsterodamu, Říma, Berlína a - Krakova. Putují z výstavy na výstavu. Úspěch je o to větší, že ve Vídni 'vládne' secese a expresionismus, a já jsem nebyl a nejsem ani secesní, ani expresionista v plném slova smyslu." (B. Czajkowski, Portrét z paměti, Vratislav 1971, s. 97). Na umělce se obracejí soukromé galerie s nabídkou uspořádání výstav spojených s prodejem. Ve Vídni se Madony stávají natolik "žádanými", že se po žádné z výstav nevracejí do umělcových rukou.