Jan Stanislawski, DNIEPR, 1903

23,8 x 30,8 cm - olej, karton signováno l.d.: JAN STANISŁAWSKI

Na zadní straně l.g. číslo (růžovou pastelkou): 224 [v kroužku]; vedle (modrou pastelkou): Dr. Loew;

l.d., naproti kompozici (tužkou): L. Loew: 3803; dále dole nálepka rámovací dílny M. Tramier.



K obrazu je přiložen znalecký posudek Dr. Stefanie Krzysztofowicz-Kozakowské z května 2023.



Kolem roku 1900 zesílila v malířově tvorbě tendence k syntéze krajin a důležitým tématem se tehdy staly pohledy na Dněpr. Umělec se opakovaně vracel do Kyjeva, kde navštěvoval svou matku, která tam žila, a při různých příležitostech namaloval téměř impresionistickou sérii dněperských krajin z identického bodu. Dněpr Jana Stanislawského fascinoval. Mnohokrát se k němu vracel, aby pozoroval jeho břehy, meandry a lipany v různých denních i ročních dobách, za oblačného i slunečného počasí; v postupných kompozicích téměř impresionisticky zaznamenával změny, k nimž dochází v barvách řeky nebo ve hře světla na vodní hladině. Někdy byl Dněpr safírovou stuhou vinoucí se po písčitých březích, jindy se zbarvil do okrové, fialové nebo hnědé barvy, v níž se odrážela hrůza řeky. Výsledkem byla řada drobných krajin - "písní přírody" -, v nichž se do popředí dostala meandrující řeka a její barvy, jimž dominovaly syté safíry, fialky, okry, nebeská modř kontrastující s bělostí písečných břehů a jemně ladící se zelení, fialkami nebo okry pobřežních vyschlých luk. Jak napsal Zenon Przesmycki, pohledy od Visly - studie souhry vody, světla a vzduchu, zpočátku realistické, postupem času stále více syntetické - se stále více třpytily neuchopitelnými, nadpozemskými - dalo by se říci metafyzickými - prvky a akcenty; odvážné stylizace linií a transpozice barev někdy sahaly až k čistě rytmickým esencím přírody, až k tajemně symbolickým (!) významům. Ani samotný Dněpr, který má své místo v polské historii i literatuře, není v symbolickém čtení těchto skladeb bez významu.

Hlavní série vyobrazení Dněpru vznikla kolem roku 1903. Představená kompozice do ní patří. Většina z nich byla namalována ze stejného místa. Identické pohledy najdeme například na dílech ze sbírky Národního muzea v Krakově: Modrý Dněpr (viz protější strana) z doby kolem roku 1904 (ze sbírky Felixe Manggha Jasińského), Safírový Dněpr, z doby kolem roku 1904. Naší krajině nejbližší je Dněpr (Limany Dněpru za úsvitu), 1903 (viz protější strana).

Podle odborného posudku Dr. Stefanie Krzysztofowicz-Kozakowské

Jan Stanislawski (Olšany, Ukrajina 1860 - Krakov 1907) - vynikající krajinář, grafik a pedagog - byl jednou z nejbarvitějších postav krakovského uměleckého prostředí mladopolské éry.
Nejprve ve Varšavě a Petrohradě studoval matematiku, poté malířství u Wojciecha Gersona ve Varšavě, Władysława Łuszczkiewicze na krakovské škole výtvarných umění a v letech 1885-1888 u Carolusa Durana v Paříži. Hodně cestoval po Evropě - navštívil Francii, Itálii, Španělsko, Švýcarsko, Německo, Rakousko, Českou republiku a podnikl četné cesty na Ukrajinu. V roce 1895 pobýval v Berlíně, kde spolupracoval s W. Kossakem a J. Fałatem při malování panoramatu Bereziny. V roce 1897 se stal profesorem krajinomalby na krakovské škole výtvarných umění, zakladatelem tzv. krakovské školy krajinomalby. Vychoval téměř 60 studentů, mezi nimiž byli S. Kamocki, H. Szczygliński, S. Filipkiewicz, I. Trusz a S. Gałek. Byl jedním ze zakladatelů Společnosti polských výtvarných umělců (1897) a členem Společnosti polského užitého umění (1901). Účastnil se mnoha výstav.
Zpočátku maloval realistické krajiny na základě přípravných studií z přírody (dochovaly se četné skicáře). Pozdější fascinace impresionismem vedla k experimentům se světlem v krajině a k rostoucímu příklonu k syntéze barevných forem. Během svých cest vytvořil stovky, většinou miniaturních krajinek malovaných přímo v plenéru. Věnoval se grafice, ilustraci, navrhoval plakáty a divadelní dekorace.