Stanisław Ignacy Witkiewicz, Portrét Jadwigy Pulichové, 15. října 1928

62,0 x 48,5 cm - pastel, papír PORTRET JADWIGI PULICHOWEJ, Z FEDOROWICZOVA DOMU, 15 X 1928

pastel, hnědý papír, 62 x 48,5 cm (rámováno)

sign. p.d.: Witkacy | 1928 | 15/X T.E [v kroužku] + vzadu

Na rubu l.g. aukční nálepka Agra-Art z roku 2007; p.d. na tzv. spínací nálepce rámovací dílny ve Varšavě.



Obraz je opatřen znaleckým posudkem Dr. Anny Żakiewicz ze srpna 2023.



Jadwiga Pulichowa byla sestrou Józefa Fedorowicze, meteorologa ze Zakopaného, Witkacyho přítele, který ve volném čase hrál v umělcem založeném Formistickém divadle (mj. Richard III. v Novém osvobození, 1925) (...) Oba se účastnili četných společenských setkání spojených s konzumací alkoholu a experimenty s drogami. Witkacy ochotně a často portrétoval nejen Józefa, ale i celou jeho rodinu - matku Annu, manželku Žofii, dvě dcery Eugenii a Julittu, sestry Jadwigu a Marii, bratra Ottu a neteř Irenu, celkem nejméně 25 portrétů.

Portrét Jadwigy Pulichové z 15. října 1928 je jedním ze tří Witkacyho portrétů. Byl klasifikován jako typ E, to znamená, že předpokládal "jakoukoli psychologickou interpretaci podle intuice společnosti". Lze tedy předpokládat, že modelka byla spíše zásadová a na vtipy si příliš nepotrpěla. Autor zdůraznil její výrazné rysy - velké tmavé oči mandlového tvaru vykukující zpod těžkých víček, silně vykreslené černé obočí, mírně ohrnutý nos, široké našpulené rty a vystouplou bradu. Hlava je pevně usazena na vzpřímeném krku a obličej rámují tmavé vlnité vlasy upravené podle dobové módy - rozdělené uprostřed, upravené do vln a zastřižené pod ušima. Žena je slavnostně oblečena do tmavých šatů s velkým bílým krajkovým límcem.

Pečlivá modelace obličeje a krku bílým pastelem vytváří dojem sochařského portrétu blízkého stylu klasického sochařství. To mimochodem odpovídalo dobovým uměleckým trendům. Ve Francii ve 20. letech 20. století maloval v tomto stylu Pablo Picasso a v Polsku někteří umělci ze seskupení Rytmus - Eugeniusz Zak, Wacław Borowski a Ludomir Ślendzinski. Witkacy byl sice individualista, nicméně velmi obratně začlenil svá díla do aktuálních trendů a využil zkušeností jiných umělců vlastním tvůrčím způsobem, čímž vytvořil zcela novou kvalitu.

Portrét Jadwigy Pulichové má jednotné jasně žluté pozadí, které je skvěle zdůrazněno tlumeným, černobílým poprsím modelu na dovedně použitém hnědém podkladu. Toto dílo dokládá nejen Witkacyho mistrovství v umění portrétu, ale také dokumentuje umělcovo přátelství s rodinou Fedorowiczů, které bylo důležitou součástí jeho života.

Ze znaleckého posudku Dr. Anny Żakiewiczové

Bibliografie:

- Stanisław Ignacy Witkiewicz 1885-1939. katalog obrazů, vyd. Irena Jakimowicz za spolupráce Anny Żakiewicz, Národní muzeum, Varšava 1990, pos. I 850.





Stanisław Ignacy Witkiewicz (Varšava 1885 - Jeziory ve Wołyni 1939) studoval doma u svého otce Stanisława Witkiewicze. V roce 1903 složil ve Lvově maturitu. V roce 1904 začal cestovat, mimo jiné do Vídně, Itálie, Mnichova, Paříže a Londýna. V letech 1904-1910 studoval na Akademii výtvarných umění v Krakově u profesora Józefa Mehoffera, přerušoval studium u Władysława Ślewińského. V roce 1914 odjel s expedicí Bronisława Malinowského do Austrálie a odtud přímo do Petrohradu, kde po vypuknutí první světové války narukoval do ruské armády. V Rusku byl svědkem bolševické revoluce.

Po návratu do Polska v roce 1918 se stal členem skupiny "formistů", s níž vystavoval v letech 1918-1922. V malířství tohoto období měl nejblíže k uplatnění vlastní teorie čisté formy, kterou formuloval za války (vztahovala se i na drama). Vedle Leona Chwistka byl hlavním teoretikem skupiny. Po roce 1924 působil jako jednočlenná "Portrétní společnost S. I. Witkiewicze", která vytvářela portréty na zakázku. Současně pokračoval v literární (dramata, romány) a filozofické tvorbě a především provozoval "umění žít", které spojovalo všechny formy jeho činnosti a bylo doceněno až na konci 20. století. Na začátku druhé světové války, den po sovětské agresi proti Polsku, spáchal sebevraždu.